Významné osobnosti

Osobnosti, rodáci, čestní občané města

Autor: Mgr. Jana Benediktová, zveřejněno: 23. 03. 2009 14:30 hod., aktualizováno: 11. 12. 2015 05:59 hod.

Představujeme Vám významné rodáky a osobnosti, které v našem městě působily nebo ho navštívily a nebo jsou čestnými občany města Nepomuk.

Karel Václav Kuttan

*1859 – †10. 1. 1940
Pocházel z obchodnické rodiny a obchodu zasvětil celý svůj život. Vlastnil obchod ve Dvorci a později se stal disponentem u Obchodního družstva v Plzni. Od devadesátých let 19. století patřil k předním literárním autorům pro mladé čtenáře. Věnoval se rovněž psaní příležitostných básní, přání a proslovů.

Prof. Augustin Němejc

*1861 – †1938
Malíř Plzeňska byl původním povoláním hodinář. Absolvent malířské akademie v Praze a Mnichově. V Praze byl jeho učitelem prof. Sequens. Autor opony pro nepomucké ochotnické divadlo a později také opony pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Nejkrásnější a nejslavnější obraz nese název Beznadějná láska. Jeho tvorba se zaměřila zejména na prostý lid na Plzeňsku.  

Alexandr Berndorf

*1889 – †1968
Regionální spisovatel a autor mnoha povídek a románů z Nepomucka. Psal rovněž divadelní hry a je také autorem velmi cenné práce, čtyřsvazkové Topografie města Nepomuka z let 1540 – 1940.  

Viktor Pešek

*1900 – †1986
Akademický malíř rodného Nepomucka a ilustrátor Berndorfových knih. Autor několika kopií obrazů starých mistrů z majetku zelenohorského panství.

Jakub Šimon Jan Ryba

*1765 – †1815 – pedagog, skladatel, spisovatel a básník

Musíme dobře pozorovat své chyby a snažit se, abychom se jich vystříhali
Jakub Jan Ryba

Bohu, vlasti, lidu sloužit,
po obecném dobru toužit,
s Múzami se celovati,
čísti, housti, rýmovati,
vzdělávat se bez ustání
jest mé denní zaměstnání.
Jakub Jan Ryba

Jakub Jan se narodil 26. října 1765 v Přešticích. Základní hudební vzdělání získal již v útlém věku od svého otce, učitele a hudebníka. Naučil se hrát na housle a na klavír, později také na varhany.
Asi v pěti letech se malý Jakub přestěhoval s rodiči do Nepomuku, odkud pocházel jeho otec. Poutní svatojánské městečko s vyspělou hudební kulturou, zejména v oblasti církevní hudby, mu bylo v  příštích deseti letech domovem, kde se rozvíjel jeho hudební talent. Již jako žák obecné školy složil svou první rozměrnou skladbu „Zdrávas Královno“. Zpíval a hrál v místním kostele, než se naplnila jeho touha po barokní Praze, kde by měl ještě více příležitostí dostat se k hudbě.
V letech 1781 – 84 tedy odešel studovat na pražské piaristické gymnázium. Zde se setkal s produkcí tehdejších vynikajících hudebních umělců. Také on sám se svým třídním profesorem aktivně provozoval hudbu a složil řadu klavírních koncertů, množství menuetů a tanců, kvartety, serenády, písně a mnoho dalších skladeb, které  svědčí o jeho nesporném hudebním nadání. Po pěti letech studia na  gymnáziu odešel na filosofii, aby se mohl stát knězem.
Na přání svého otce, aby přijal volné učitelské místo v Nepomuku, však studium ukončil V r. 1785 opustil Prahu a vrátil se do  Nepomuku. Slíbené místo učitele bylo ale již obsazeno a tak odešel do Mníšku pod Brdy jako pomocný učitel a od roku 1788 působil jako učitel v Rožmitálu a byl rovněž varhaníkem v obou rožmitálských kostelech. Jako zastánce osvícenské ideologie a školských reforem se  zde však potýkal s nepochopením.
V roce 1790 se oženil s Annou Laglerovou, dcerou rožmitálského purkrabího. Se svou poměrně početnou rodinou se často pohyboval na  hranici nouze.
Na sklonku svého života byl nemocen a častěji se vyhýbal společnosti. Dne 8. dubna 1815 odešel jako obvykle z domova, ale domů se již nevrátil. Jeho tělo bylo nalezeno 10. dubna v lese nad  vsí Voltuší. Údajně si podřezal břitvou tepny na krku a obou zápěstích. Jeho tělo, jako sebevraha, bylo pochováno na někdejším morovém hřbitově u Starého Rožmitálu. V r. 1855 byly však jeho ostatky přeneseny, z podnětu jeho syna Josefa Arnošta Ryby, na nový starorožmitálský hřbitov.
Skladatelská tvorba J. J. Ryby je mimořádně rozsáhlá. Zahrnuje písně na české texty, árie, sonáty, kvartety, koncerty, symfonie a další. V chrámové tvorbě se věnoval především mším. Kompoziční vyspělost často obohacoval o lidové pastorální prvky. Podle jeho vlastních seznamů a ostatních pramenů lze odhadnout, že během své třicetileté tvůrčí kariéry složil na 1300 skladeb.
V roce 1796 vzniklo jeho nejznámější dílo česká vánoční mše „Hej, mistře“, která se však v době svého vzniku, kdy se v Českých zemích mluvilo převážně německy, nesetkala s takovým ohlasem, kterého se  později dočkala.

Bratři Šloufové

Sgt. – plukovník Šlouf Karel, *21. 09. 1917 – †11. 04. 1980, RAF 787524 312. čs. peruť

S/Ldr – plukovník Václav Šlouf DFC, *08. 10. 1911 – †13. 04. 1976, RAF 787706 312. čs. peruť

více...

Václav Havel

prezident republiky v období 29. 12. 1989 – 2. 2. 2003
Navštívil Nepomuk při celosvětové pouti věřících u příležitosti 600. výročí umučení Sv. Jana Nepomuckého 1393 – 1993

Václav Klaus

prezident republiky ČR
Bylo mu uděleno čestné občanství města Nepomuk tenkrát jako předsedovi PS Parlamentu ČR

Generál Alois Šiška

veterán druhé světové války bojující v řadách letců v RAF, čestný občan města Nepomuk od 24. 6. 2000

Generál František Peřina

veterán druhé světové války bojující v řadách letců v RAF, čestný občan města Nepomuk od 24. 6. 2000

Kardinál Joachim Meissner

z Kolína nad Rýnem se pravidelně zúčastňoval významných bohoslužeb

Giovanni Coppa

papežský nuncius se zúčastňoval významných bohoslužeb

Prof. Zdenko Frankenberger Daneš

matematik a historik, profesor univerzity v Tacomě, WA, USA. Navštívil Nepomuk začátkem roku 2001.

Seržant (Sgt.) Raymond A. Noury

*1924 – †20.12.2013
Narodil se v roce 1924 v New York City. Stal se vojákem a radiomechanikem. V roce 1943 se dostal k letectvu a zúčastnil se řady bojových leteckých misí. Jako jediný přežil pád
Liberatoru B-24J, který se zřítil 22. února 1944 na vrch Dubeč u Nepomuku. Tehdy přistál s padákem v lese Chejlava. Místní obyvatelé raněného Nouryho dopravili na četnickou stanici v nedalekých Chocenicích, odkud byl odvezen gestapem do jednoho z nacistických zajateckých táborů, kde se dočkal konce války. Teprve potom se dozvěděl, že nikdo jiný z posádky nepřežil.
Získal řadu vyznamenání: „Purpurové srdce“ za zranění v boji, Silver Star a Airman`s Medal. V roce 2002 obdržel Záslužný letecký kříž, udělovaný za mimořádné činy letecké služby.
Dne 21. února 2004 se Raymond A. Noury zúčastnil v Nepomuku Pietního aktu k 60. výročí tragické události sestřelení Liberatoru a stal se čestným občanem města Nepomuk. Podruhé navštívil město v květnu 2009 u příležitosti odhalení nového památníku Nakloněný obelisk z dílny sochaře Václava Fialy.
Raymond A. Noury zemřel 20. prosince roku 2013. Byl členem asociace veteránů 98. bombardovací skupiny 15. letecké armády (98. Bombardmen Group 15. Air Army).