Bratři Šloufové Karel a Václav ze Dvorce u Nepomuka

Autor: Zpracoval Ladislav Vitík, zveřejněno: 07. 08. 2012 13:29 hod., aktualizováno: 07. 08. 2012 13:33 hod.

Sgt. – plukovník
Šlouf Karel
*21. 09. 1917 Dvorce
†11. 04. 1980
RAF 787524 312. čs. peruť

Pocházel z malé obce Dvorce – Huti u Nepomuku. Narodil se 21. září 1917. Vyučil se zámečníkem v plzeňských Škodových závodech. Létal jako sportovní pilot v Západočeském aeroklubu (v té době zde působil jako instruktor jeho starší bratr Václav). V pohnutých měsících okupace odchází 12. srpna 1939 do Polska a po jeho pádu ho čekala strastiplná cesta do Francie. 15. listopadu byl prezentován v Agde u naší letecké skupiny a později v doplňovacím středisku čs. letectva v Bordeaux. Ve Francii se setkává se svým starším bratrem na pohřbu „krále vzduchu“ npor. Františka Dvořáka.
Po kapitulaci Francie odjíždí do anglického přístavu Falmouthu, kam přijíždí 22.června 1940. Po přísaze králi Jiřímu VI. Je přijat v Cosfordu do svazku RAF a stává se zbrojířem 312. čs. perutě v Duxfordu. Stále sní o pilotním výcviku. Po ročním čekání se mu splňuje sen a je po teoretické přípravě zařazen k elementárnímu výcviku k No 1 ITW v Paingtonu. Je vybrán do pokračovacího kursu. Odjíždí polskou lodí Batory do Kanady. Konvoj je 150 mil před kanadským pobřežím napaden německými ponorkami. Šťastně se dostává do přístavu Halifax. Následuje cesta kanadskou krajinou přes Quebec, Montreal do Winnipegu a dál do cílové stanice Medicine Hat. Dlouho v Kanadě nepobyl. Zhruba po dvou měsících se za nedorozumění s jedním čs. důstojníkem, kvůli své bouřlivé povaze byl z výcviku odvolán. Vrací se zpět do Anglie ke své mateřské 312. čs. peruti jako zbrojíř. Nesl to velmi těžce a podával stále nové žádosti do pilotního výcviku. Až v dubnu 1944 mu bylo vyhověno, byl zařazen do 57. OTU (operačního výcviku v Eschottu). 31. ledna 1945 absolvuje první samostatný let na Spitfiru v trvání 35 minut.
5. dubna 1945 byl začleněn jako operační pilot k 312. čs. peruti. Létá při doprovodech bombardovacích svazů. 7. června 1945 je vybrán k čestné formaci doprovázející letadlo Jeho královského Veličenstva. 13. srpna 1945 se vrací do osvobozené vlasti. Nějaký čas zůstává v armádě. 22. září přelétá se Spitfirem Mk. IXE (DU-Q) v sestavě 312. perutě na letiště Planá u Českých Budějovic, které se staly jeho novým působištěm. Létá jako instruktor a učitel létání u nově vzniklého 4. leteckého pluku.
V roce 1947 se vrací do rodného Dvorce a pracuje jako řidič. V témže roce se oženil. Přišel však rok 1948 a osudové události zasáhly i Karla Šloufa. V červenci zažila jeho rodina první bezohlednou prohlídku. Hledali prý tajné dokumenty a součástky letadel. Prožitý šok poznamenal i paní Šloufovou, v srpnu předčasně porodila sedmiměsíční dcerku. Při druhé prohlídce následovalo zatčení. Rodina se mezitím odstěhovala do Českých Velenic. Když se Karel Šlouf vrátil z vězení a podařilo se mu najít rodinu, cítil se šťasten. Pracoval jako zámečník v dílnách ČSD v Č. Velenicích.
V roce 1972 odešel do předčasného důchodu. Jeho životní pouť byla ukončena 11. dubna 1980 tragickou dopravní nehodou.
Nikdy se nedočkal zadostiučinění, spravedlnosti.
Do hodnosti plukovníka byl mimořádně povýšen in memoriam 1. června 1991. V červnu 1992 byl plně rehabilitován.
Za bojové zásluhy byl vyznamenán: Čs. válečným křížem 1939, čs. medailí Za chrabrost a čs. medailí Za zásluhy I. Stupně a řadou spojeneckých vyznamenání.

S/Ldr – plukovník
Václav Šlouf DFC
*08. 10. 1911 Dvorce u Nepomuku
†13. 04. 1976
RAF 787706 312. čs. peruť

Narodil se 8. listopadu 1911 ve Dvorci u Nepomuku, starší bratr Karla Šloufa. Vyučil se zámečníkem v plzeňské Škodovce a absolvoval jeden ročník mistrovské školy. Navštěvoval plzeňský aeroklub, stal se znamenitým pilotem a instruktorem leteckého výcviku. Téměř všichni mladší adepti pilotního výcviku prošli jeho rukama. Bohaté letecké zkušenosti uplatnil po vstupu do vojenského letectva. V letech 1929/1931 nastupuje do vojenského učiliště v Prostějově a stává se stíhacím pilotem u leteckého pluku č. 3.
Po okupaci naší vlasti odchází 31. července 1939 přes Polsko do Franci a vyčkává s ostatními na vstup do Cizinecké legie. Následný vstup Francie do války a po leteckém výcviku je Václav Šlouf zařazen ke Groupe de Chasse III/3, zde působil jako stíhací pilot na Saulnierech a Dewoitinách od prosince 1939 do 1. července 1940.
11. května 1940 ve tříčlenném roji Cpl. Chef V. Šlouf sestřelil poblíž Maastrichtu jednu stodevítku. Později 19. května byl jeho stroj zasažen při souboji odvetnou palbou Heinkelu 111. Palba zasáhla Šloufův Moran, štěstěna mu přála, hořící stroj se mu podařilo opustit padákem, skákal z pouhých sta metrů na poslední chvíli, padák ho bezpečně dopravil na zem. Ve Francii sestřelil jeden nepřátelský letoun a tři pravděpodobně. Jeho bojové zásluhy byly zaslouženě oceněny Rytířským stupněm Řádu Čestné legie (Légion d´ Honneur – Chevalier).
Netrvalo dlouho a Francie padla. Se skupinou čs. letců odplouvá 9. července z Casablanky lodí David Livingstone do britského Cardiffu, kam připlul 5. srpna 1940. 14. srpna vstupuje v hodnosti Sgt. Do RAF k 312. čs. stíhací peruti, kde působil do 13. června 1941. S touto jednotkou se účastnil bitvy o Británii, ofenzivních letů nad Francií. Létal na Hurricanech a Spitfirech. Na jaře 1942 se jeho peruť zapojila do letecké ofenzívy nad Evropou. Jako výtečný a schopný pilot byl povýšen do britské hodnosti Pilot Officer. Dva měsíce působil jako instruktor u operační výcvikové jednotky 53. OTU. Koncem srpna 1942 se vrací zpět a v červenci 1943 se stává velitelem její B letky. Krátce působí na Inspektorátu čs. letectva v Londýně, po tři měsíce velí letce 313. čs. stíhací perutě, se kterou se zúčastnil invaze do Francie. V operační činnosti pokračuje od října téhož roku jako velitel A letky 312. perutě., u níž začínal. Je povýšen do hodnosti S/Ldr. V čele perutě se vrací do osvobozené vlasti jako její velitel.
Po návratu do své rodné obce v srpnu 1945 se svým bratrem Karlem byli při místních dožínkách přivítáni obrovskými ovacemi.
Koncem ledna 1945 se oženil s Helene Wallace.
Bojové zásluhy jsou právem oceněny pěti čs. Válečnými kříži 1939, čtyřmi medailemi Za chrabrost, Francouzským válečným křížem a britským DFC. Je držitelem prvenství v počtu nalétaných operačních hodin – 677,20 hodin mezi našimi letci v Anglii. Provedl 192 „sweepů“ nad okupovanou Evropou. Po návratu do vlasti působil u 2. letecké divize v Českých Budějovicích.
23. ledna odchází od letectva. Před Únorem 1948 odchází do exilu, následuje svoji manželku, vrací se k RAF a později létá u letecké společnosti BOAC.
Umírá na následky válečných útrap 13. dubna 1976.
V roce 1991 rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.

Zpracoval: Ladislav Vitík